 |
| Káva a koláče...jenom ve snu |
U mne v kuřárně se posezení stalo pravidlem i u nekuřáků. Pokec byl takovým relaxem u tvrdých chlapů, co si rádi vyslechli povídání a nejenom mé. Mráz venku neoslabil jejich pozornost a neexistovalo téma které by se neprobralo v daleké Antarktídě.
Drsní muži polárních větrů, mají rádi dojáky, co dnes ve světě již nikoho nedojmou, ale v pohodlí křesel si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby život se stal peklem. Proto taky kuřárna se stala společenskou událostí, nejenom pro kluky z comanda, ale i pro vědce a mechaniky základny.
Joo a pokud jsem začala něco vykládat, pak nastalo ticho, jen můj hlas zněl jako zvonečky na louce, plné květů, včel a motýlů, jenž šuměním křídel doprovázeli to povídání z Provence. I když ani nevěděli kde leží, i tak se jim přiblížil obrázek malebných světů ozářených sluncem a šumění moře které zvonilo kamínky, jenž se provalovali v pobřežním příboji. Zdá se vám to naivní? Drsní polárnici a taková blbost je dojme, mne se to naivní nezdálo a i když jsem nebyla nikdy třeba v Čechách, tak věřím, že i vyprávění o Praze bylo poutavé a dostalo je na kolena.
Víte nejlépe se vypráví o místech, kde jste nikdy nebyli a nejste spoutáni chaosem jenž vládne v zemi. Váš sen se stane skutečností, pokud jej umíte popsat. Antarktida je země věčného ledu a jediné oživení jsou vaše postřehy, které můžete podat stroze-bez šťávy, ale to si můžete přečíst dokument, nebo kouknout film, kde napětí vyvolá vichřice ze sněhem. Která bere i stany-někdy stroje, jenž se ve větru bezmocně provalují po bílé pláni a zastaví se jen u obrovských ledovců. Ale tohle vzrůšo není, jen nahánění věcí po ledu. Noo a pokud si uvědomíte, že tohle se odehraje v mrazu více než -54, pak si ani nemůžete vzpomenout, kterej den je a taky jak dlouho se v tomhle sajrajtu pohybujete.
Pak se vám kuřárna zdá rájem, kde andělé povídají úžasné věci...... No joo, neznat začátky příběhů a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů.....
Angelika Werich na sociální síti FB
Joo a pokud jsem začala něco vykládat, pak nastalo ticho, jen můj hlas zněl jako zvonečky na louce, plné květů, včel a motýlů, jenž šuměním křídel doprovázeli to povídání z Provence. I když ani nevěděli kde leží, i tak se jim přiblížil obrázek malebných světů ozářených sluncem a šumění moře které zvonilo kamínky, jenž se provalovali v pobřežním příboji. Zdá se vám to naivní? Drsní polárnici a taková blbost je dojme, mne se to naivní nezdálo a i když jsem nebyla nikdy třeba v Čechách, tak věřím, že i vyprávění o Praze bylo poutavé a dostalo je na kolena.
Víte nejlépe se vypráví o místech, kde jste nikdy nebyli a nejste spoutáni chaosem jenž vládne v zemi. Váš sen se stane skutečností, pokud jej umíte popsat. Antarktida je země věčného ledu a jediné oživení jsou vaše postřehy, které můžete podat stroze-bez šťávy, ale to si můžete přečíst dokument, nebo kouknout film, kde napětí vyvolá vichřice ze sněhem. Která bere i stany-někdy stroje, jenž se ve větru bezmocně provalují po bílé pláni a zastaví se jen u obrovských ledovců. Ale tohle vzrůšo není, jen nahánění věcí po ledu. Noo a pokud si uvědomíte, že tohle se odehraje v mrazu více než -54, pak si ani nemůžete vzpomenout, kterej den je a taky jak dlouho se v tomhle sajrajtu pohybujete.
Pak se vám kuřárna zdá rájem, kde andělé povídají úžasné věci...... No joo, neznat začátky příběhů a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů.....
Angelika Werich na sociální síti FB
