 |
| Kachničky indičtí běžci |
Na naší zahradě jsme na zneškodnění slimáků vyzkoušeli téměř všechno
– piliny, skořápky kolem rostlin, pivní pasti, Vanish pelety, ohrady proti slimákům, sběr, polití vroucí vodou, solné pasti, zeminy se solí, hlístice a další, ale jednoznačně v jeho likvidaci vedou indičtí běžci.
Je však nutné si uvědomit, že to nějakou dobu trvá a chce to trpělivost. Nemůžeme si myslet, že domů přivezeme běžce a vyděšená kachna se bude po hlavě vrhat na slimáky. Kachna si musí doma zvyknout, seznámit se s okolím a teprve pak se bude pouštět dál do zahrady. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že trvá zhruba rok a půl než indičtí běžci na ploše cca 2 500 metrů čtverečních zvládnou pozřít všechna vývojová stádia slimáků a teprve druhým rokem jsem na zahradě nepotkal jediného slizkého tvora. Pokud se je běžci naučí přijímat, pak po slimácích doslova „jdou", hlavně po jejich menších jedincích a stejně tak si pochutnávají na jejich vajíčkách, která šmejdícími zobáky najdou všude. Po dešti se přímo ženou do trávy, do záhonů a na místa, kde se plzáci vyskytují a s obrovským apetitem si na nich pochutnávají. Slimák je pro ně nejen pochoutkou ale i stravou bohatou na bílkoviny.
Při požírání plzáků španělských je nutné běžcům umožnit přístup k vodě, protože každé sousto zapíjejí, ostatně jako všechny kachny. A nezapít slimáka? To by asi dokázal málokdo.
 |
| Ilustrační obrázek divokých kachniček v letu |
Navíc se v poslední době objevují zprávy, že se indický běžec po takovém slizkém soustu udusil. Včas se nenapil...Při silné invazi slimáků nemůžeme všechno nechávat jen na kachnách.
Je nutné často sekat trávu, běžci se do vysoké trávy neradi pouštějí a slimáky zde určitě sami nezlikvidují, odstraňovat stará prkna, trámky položené u zdi, placaté kameny, prostě zahradu a její okolí udržovat v pořádku a uklízet všechno, pod čím by se slimáci schovali či kladli vajíčka.
Kromě indických běžců je predátorem těchto plzáků také třeba kachna čárkovaná, slepýš, ježek, drozdovití pěvci, žáby a další. Jim však musíme poskytnout prostor pro život v zahradě – tůňku, roští, kompost a další zákoutí.
Proto bychom neměli zahradu budovat jako sterilní kout s u země sekaným pažitem, ale spíše jako místo pro život v souladu s přírodou. My lidé jsme totiž její součástí, ne naopak!
